Olomoucká akademie ročníku 2003 se mezi světovou konkurencí neztratila

30.06.2014 08:32

Vkládám tímto článek trenéra týmu olomoucké akademie Mgr. Martina Půčka, který stručně pro náš web hodnotí jak samotný projekt, tak konkrétní účast týmu na turnaji v Zell am See. Tímto ho vítám v mediálním světě Orlíků a věřím, že přispěje svými postřehy častěji. Martine, díky.

Teď už onen zmíněný příspěvek…

 

Vážení příznivci Orlíků a mládežnického hokeje, při nedávném telefonickém rozhovoru jsem byl požádán Ctiborem Melovským jestli bych se nepodělil na stránkách Orlíků o moje dojmy z právě dokončeného turnaje v Zell am See.

Na začátku této sezóny se rozběhl na našem kraji projekt hokejových akademií mládeže olomouckého kraje. Celý tento projekt má hlavní cíl sdružovat jednotlivé talentované hráče oddílů olomouckého kraje a umožnit jim společný nadstandardní trénink pod dohledem vybraných regionálních trenérů. Každý ročník má po celou sezónu na starosti vybraný oddíl z Olomouckého kraje, přičemž Prostějovu, kde momentálně trénuji, byl přidělen ročník 2003. Společně s kolegy s Prostějova Matoušem Venkrbcem, Lukášem Majerem a Davidem Šebkem jsme klukům připravovali společné tréninky, kde jsme se snažili rozvíjet hokejové dovednosti v rámci 6 jednodenních soustředění. Celý tento výběr reprezentoval Olomoucký kraj na zmiňovaném mezinárodním turnaji v Zell am See. Na tento turnaj jsem odjel nakonec s trenérem s Přerova Alešem Verlíkem, z důvodu, že výše zmiňovaní trenéři ještě bojovali v baráži o 1. ligu.
Tento turnaj je jeden s nejprestižnějších a nejstarších turnajů v Evropě a historicky se jednalo o již 26. ročník. Tohoto turnaje se pravidelně zúčastní celá řada předních hokejových klubů a oddílů. Za tuto dobu se na turnaji zahrála spousta dnes již hokejových hvězd. Za zmínku stojí Thomas Vanek, Jiří Hudler, Anze Kopitar, Erik Karlsson, Lukaš Krajíček, Andrei Kostitsyn, Lance Bouma či Maxim Afinogenov. Pro tento ročník se turnaje zúčastnilo celkem 17 oddílu rozdělených do 4 základních skupin, kde podle umístění v základní skupině se potom hraje systémem každým v dalších skupinách. Tento turnaj byl určen pro ročník 2002 a mladší, a jelikož my jsme přijeli výhradně s ročníkem 2003, tak jsme měli před startem mírné obavy o naší konkurenceschopnosti, protože kvalita zúčastněných mužstev se dala očekávat velmi vysoká, přece jenom utkat se proti výběru Moskvy či perfektnímu výběru Finska výhradně složeného z ročníku 2002 k tomu zavadí.
Náš kraj reprezentovali kluci z oddílů z Přerova, Šumperka, Olomouce, Prostějova a Uničova. Z orlíků se jednalo o kluky Matyáše Melovskýho, Standu Kunsta, Jirku Fibigra. Z původní nominace bohužel kvůli nemoci vypadl Lukáš Přecechtěl. Úroveň mnoha zúčastněných mužstev byla velmi vysoká. Velmi se mi líbil finský výběr pod názvem Hockey Bears Juniors, který reprezentovali kluci z vyhlášených finských oddílů jako Karpat Oulu, Jokerit Helsinky či IFK Helsinky. I přesto že tento tým nakonec ve finále podlehl výběru Slovenska, hrající pod názvem HK Continetal Puchov, hráli nejpěknější hokej, založený na skvělém bruslení a spoustě kombinací. Stejně tak svou kvalitu prokazovala mužstva Moskvy, Rigy, Kanady, výběr HTA nebo výběry Slovinska.
Ale zpátky k nám. První zápas jsme se utkali proti zmiňovanému týmu HK Continetal Púchov a na tento zápas jsme nastoupili doslova přímo z autobusu, kdy kluci museli absolvovat 8 hodinou cestu přes noc. Za tento tým hrálo několik mimořádných individualit z Trenčína, které se nám bohužel nepodařilo uhlídat a zápas vyhráli 1:0. I proto mrzí těch několik šancí, které jsme nedokázali využít a zápas vyhrát. Brankové příležitosti některých kluků si proměnění zasloužili. Výsledek byl podpořen neskutečným výkonem našeho brankáře. I když se tak ze začátku nezdálo, tento výsledek byl více než solidní, jelikož Púchov nakonec celý turnaj vyhrál a ve finále dokonce smetl finský tým 5:0. Bohužel tato prohra nás odsunula o boje o 5. – 8. místo.
Druhý den jsme se utkali proti slovinskému HKMK Bled a místnímu týmu Eisbaren Junior. Oba dva zápasy jsme zvládli bez obdrženého gólu a vyhráli v poměru 3:0 a 6:0. Jednalo se o týmy silově vyspělejší, avšak bruslařsky i dovednostně jsme tyto mužstva převyšovali. Rovněž se dalo na celém mužstvu pozorovat, jak se lepší každým zápasem a jeho sebevědomí stoupá. Vrchol turnaje nás teprve čekal neboť o 5. – 8. místo jsme se měli utkat s výběrem Moskvy, Rigou a Canadian Explorers. Proti ruskému týmu s oficiálním názvem Center 2002, jsme se měli utkat v 6:00 ráno. Hned při rozbruslení jsem pozoroval jak je tým Ruska bruslařsky zdatný, všichni nízko těžiště, dlouhý skluz, přechod při bruslení s vnější hrany na vnitřní, při bruslení zapojení horních páží atd. až jsem se dostával do skepse, aby nám nenaložili. Hned od úvodu bylo vidět, jak jsou výborní v kombinacích a v práci s kotoučem. Teď je jenom otázkou jestli je to tím jak trénují či tou kvantitou ze které byl tento tým tvořen. Ačkoliv jsme byli první střídání pod tlakem, hra se potom vyrovnala a my byli víc, jak důstojným soupeřem. V tomto zápase jsme zatím podávali zatím nejlepší výkon na turnaji a nebylo až takovým překvapením, že jsme se ujali vedení 1:0. V tento moment tým Ruska začal využívat svých silových předpokladů a jelikož byla na tomto turnaji hra do těla tolerována, někteří naši hráči se s tím nedokázali vyrovnat a začali odpalovat kotouč, bohužel s takových situací jsme dostali před koncem 2 branky a utkání prohráli 2:1.
Odpoledne jsme nastoupili proti týmu Rigy. Proti tomuto týmu jsme se taky ujali vedení 1:0 a v tuto dobu byl na ledě jenom jeden tým. Bohužel z jasné převahy jsme nedokázali vytěžit branky a utkání jsme po inkasování dvou branek prohráli. I když nám ještě zbývalo dostatečně času na to, tento stav ještě obrátit, tak jasné brankové příležitosti jsme nedokázali proměnit.
Poslední den nás čekal vrchol turnaje a tím byl zápas s týmem Kanady Explorers. Tento zápas jsme překvapivě dotáhli do vítězného konce a zápas vyhráli 3:2. Pro kluky to byl snad nejlepší možný závěr sezóny.
Když porovnám celkově všechny týmy s naším, o rok mladším výběrem, tak mužstva Ruska, Kanady, Finska nás převyšovali v bruslení bez kotouče. Bez toho, aby trenér na hráče ze střídačky řval, skoro každý hráč se dokázal po ztrátě kotouče vrátit do obrany a vytvořit tlak na hráče s kotoučem. U nás někdy musíme doslova prosit hráče, že útočník musí i bránit, když má problém vůbec napadat. Myslím, že všeobecně celoplošný hokej je v našem českém hokeji jeden z největších problémů. Od nejmenších kategorii jsou u nás obránci nabádání k odpalování kotoučů a žádnému tvořivému hokeji. To je potom samozřejmé, že obránci tipu Židlického či Kaberleho jsou v nedohlednu. Při
větách některý našich trenérů „ obránce je od slova bránit“ nebo „nic nevymýšlej“ se bohužel nemůžeme divit. Jak takový obránce může vyrůst, když to od něho trenér nevyžaduje nebo co hůř, dokonce mu to zakazuje. V tomto bychom si měli vzít příklad z finských či švédských týmu, kdy v mládežnických kategoriích skoro nerozlišují obránce a útočníky a od útlých kategorií je nabádaní k tvořivosti. Obránce by měl ovládat stejné dovednosti jako útočník a naopak. Za ostatními týmy jsme možná trochu zaostávali v kombinaci, ale z toho bych vědu nedělal, neboť to přisuzuji nižšímu věku našeho družstva. Z čeho jsem byl překvapený, tak naši kluci byli výborní v individuálních činnostech s kotoučem (krytí kotouče, klička, uvolnění hráče s kotoučem). Určitě je to tím, že většina klubů začala pravidelně dělat speciální tréninky, právě na rozvoj těchto dovedností. V tomto jsme se dokázali vyrovnat všem ostatním tymům. Rovněž jsem mohl být spokojený s oběma brankáři, kteří patřili k nejlepším brankářům celého turnaje, a rozhodně není náhoda, že oba kluci byli z Přerova. Všichni kluci zanechali na turnaji dobrý dojem a celkový cíl tohoto projektu akademii, si myslím byl naplněn. Kluci odehráli vyrovnaná utkání, kdy byli donuceni bojovat o každý kotouč, zahráli si proti atraktivním soupeřům a poznali, že na sobě musí dále pracovat. Rovněž kluci se nemuseli bát přihrát kotouč i někomu ze svého mužstva, aby o něj hned v zápětí nemuseli znovu bojovat. Bohužel někdy v klubech, kde mezi kluky jsou veliké výkonnostní rozdíly, že pokud nehrají „nejlepší“ spolu, tak takový situace mohou skutečně nastat. Proto sdružovat výkonnostně podobné hráče do stejných pětek či mužstev, soutěží má rozhodně svojí logiku.
Krátce ještě k jednotlivým hráčům z orlíků:
Matyáš Melovský – Na turnaji vynikal svou herní inteligenci a i když patřil k nejmladším hráčům na turnaji vůbec, patřil k lídrům mužstva. Jenom škoda, se spoustu brankovým příležitostí nedokázal proměnit.
Stanislav Kunst – Patřil k nespolehlivějším obráncům týmu. Snažil se o konstruktivní přihrávku i pod tlakem protihráčů. Přesto se domnívám, že by se neměl bát více zúročit svoje dovednosti i v ofenzivě.
Jiří Fibigr – Celý turnaj odehrál s handicapem zraněným lokte, i přesto turnaj odbojoval. V kombinaci si rozuměl s Matyášem a odvedl spoustu práce při napadání a dobruslování.

Naše mužstvo reprezentovalo:
HC Uničov: Matyáš Melovský, Jiří Fibigr, Stanislav Kunst
LHK Jestřábi Prostějov: Tomáš Vyroubal
HC Zubr Přerov: Martin Ryšavý, Miroslav Štíbr, Jonáš Jobánek, Stanislav Svozil, Zdeněk Kaprál, Tomáš Suchánek, František Hošek
HC Olomouc: Matyáš Fasner, Adam Masare
Šumperk: Tomáš Minařík, Jan Kučera, Matyáš Budina, Petr Kubíček, Filip Hrůzek

Vyhledávání